Technologie

Modelace

Ruční modelace soch je jednou z nejkreativnějších částí práce s hlínou. Před samotnou modelací si dělám na papír skicu. Díky ní mám předběžnou představu o soše, o její velikosti a detailech. Samotná modelace pak začíná prohnětením hlíny a tvarováním zvířete. Fascinující je pro mě moment, kdy se zvíře „poprvé nadechne“, když vytvořím nějaký detail a socha se stane spící kočkou, pohodovou liškou nebo klidně si plující velrybou. Při vytváření se snažím zachytit povahu zvířete stejně jako jeho krásu a schopnosti. Jemná stylizace pomáhá dodat soše jedinečný charakter a osobitost. Stejně postupuji i při modelování detailů, které dodávají sochám jedinečnost. Poté, co je socha vymodelovaná, nechávám ji zavadnout a lehce zatvrdnout, dokud není připravená na dlabání. Tato část práce je nezbytná, odlehčuje sochu, ale také ji činí odolnější pro výpal (eliminují se bubliny, čímž se výrazně snižuje riziko prasknutí). Po dlabání je třeba sochu nechat pomalu vysušit a potom již může putovat na první výpal.

Glazování

Keramika získává své finální vlastnosti, jako je pevnost, voděodolnost a vzhled až technologií výpalu. První výpal, přežah, probíhá v elektrické peci při teplotách okolo devět set stupňů. Po tomto výpalu je keramika již částečně odolná, ale zároveň ještě ne natolik slinutá, aby už nebylo možné ji dále zdobit a glazovat. Používám glazury matné i lesklé, barevné i transparentní (průsvitné), které se pálí na vysoké teploty, aby keramika byla odolná a mohla trvale zdobit i Vaše zahrady. U glazur se mi líbí, když se barva proměňuje nebo doplňuje modelaci a dodává sochám další rozměr, takže v mé nabídce naleznete třeba modré kočky, které si vesele sní o vesmíru. Po naglazování míří keramika na druhý výpal, který v elektrické peci probíhá při teplotách přes dvanáct set stupňů, při raku výpalu přes tisíc stupňů.

Raku

Raku technologie snoubí oxidační výpal, při kterém se k výrobkům během zvyšování teploty dostává kyslík s redukcí po výpalu v organických materiálech. Nejčastěji v pilinách, listí nebo trávě. Když se žhavá keramika pomocí kleští vyndá do těchto materiálů, ty vyhoří a způsobí na neglazovaných částech černé zakouření. Glazury samotné pak změní svou barvu a charakter, získají matné a kovové odlesky. Díky tomu není žádný výpal stejný a každý výrobek je neopakovatelným originálem, na kterém se kromě zkušeností keramika podílí i oheň, piliny a náhoda. Takový typ výpalu je o něco riskantnější než výpal v elektrické peci, protože může dojít u hlíny k popraskání vlivem teplotního šoku. Pece na raku bývají malé, aby keramik rychle mohl všechny výrobky přemístit do redukčního materiálu dříve, než vychladnou. Poté, co výrobky v redukčním prostředí vychladnou, očistí se od přebytečných sazí drátěnkou, která ještě podpoří kovové odlesky barev.